Nová stránka 1

ACTA DÆNDROLOGICA RAUDENSIS

SVAZEK 5, VYCHÁZÍ  7. 7. 2009

 

HORNICTVÍ V ROUDNICI A OKOLÍ (část druhá - počátky prospekce a těžby)

 

Doc. Ing. TOMÁŠ LESÁK, CSc; VŠB-TUO, OSTRAVA

 

O novém perspektivním palivu se brzy doslechla i knížecí kancelář roudnického zámku. Na podzim roku 1796 si sám kníže, známý to mecenáš umění a věd, nechal předvolat mladého a nadějného přírodozpytce Klause Aderschwamma, kterého pověřil delikátním úkolem - navštívit některé z tehdejších revírů a získat o hořících kamenech co nejvíce informací. Aderschwamm (pozdější báňský rada) vzal úkol velmi vážně a po třech týdnech předložil  knížeti stručný, ale výstižný raport  (1), jehož znění se díky pečlivosti archivářů zachovalo dodnes.

Zpráva knížete velmi zaujala; uložil tedy Aderschwammovi, aby vytipoval místa, která mohou mít ložiskový potenciál a otevřel případnou těžbu: Do Kladna ani Trmic není přece tak daleko a pokud se uhlí vyskytuje tam, proč by nemohlo být i na Roudnicku? Na jaře roku 1797 si Aderschwamm nechal vypracovat zeměvědný posudek a s požehnáním knížete zahájil průzkumné práce na JZ od Řípu. Intenzivní kopání přineslo řadu objevů (zejména archeologických), ale po uhlí  zde nebylo ani stopy. Zklamaný kníže tedy nařídil průzkum zastavit a začal uvažovat o dovozu kamene z blízkého Ústí. Ambiciózní i vynalézavý  Aderschwamm se ovšem vzdát nehodlal; proud zlatých z knížecí pokladny byl dostatečným lákadlem. Svoji pozornost proto zaměřil k samotné podstatě uhlí. Jaký je vlastně rozdíl, zeptal se Aderschwamm, mezi jednotlivými typy hořících kamenů? Kladenské uhlí leží ve velkých hloubkách a vzniklo krátce po potopě světa. Trmické je rabováno z hloubek daleko menších, je mladší, díky nižším teplotám obsahuje i zbytky dřev a jeho jakost bývá občas horší. My ale známe i třetí druh uhlí - to nejmladší, dřevěné! Vzniká  v milířích, nám přímo před očima! Takové uhlí, uvažoval Aderschwamm, nepotřebuje tlak zemských vrstev, ani pekelnou teplotu - stačí obyčejný oheň a nějaký čas bez přístupu vzduchu. Mladý vědec vzrušením povyskočil. Po dřevorubcích zůstává v zemi pařez a nemalý objem kořenů. Pokud by se pařez povedlo zapálit a poté jej zasypat prstí, nevznikl by v zemi také takový milíř? A což celá paseka, celé stovky pařezů??? Koneckonců, proč zavádět nějaké novoty - na dřevěné uhlí si tu za staletí všichni zvykli!

Myšlenka byla na světě; výzvou ale zůstala věc nejtěžší - přesvědčit  knížete Lobkowice, pramálo nadšeného předchozím fiaskem. K tomu bylo třeba seriózních čísel; mladík proto nelenil a zahájil sérii výpočtů (pravda; dnešní lesnická věda by se jistě srdečně bavila, ovšem ve své době...). Aderschwamm uvažoval takto (2): Vysadíme-li rychle rostoucí dřevinu, nejlépe topol, dosáhne již za 50 let objemu 15 - 20 m3 dřevní hmoty. Z toho počítejme 10% na kořenový systém. Osadíme-li takto každým rokem 2 km2 roudnického panství, pak při hustotě 100 sazenic na hektar získáme  za 50 let 100 km2 různověkého lesa s potenciálem 20 000 000 m3 dřeva (z toho 2 000 000 m3 kořenů). Po uplynutí těchto 50 let vytěžíme nejstarší 1/50 takto ošetřené plochy, což představuje 360 000 m3 dřeva a 40 000 m3 kořenů,. které vypálíme na uhel. Při hustotě 200 kg na m3 tak získáme výborných 8 000 tun dřevěného uhlí! Vytěženou část území opět osadíme ("...item zmoženého objemu sazenicí promptně nahradíme") a napřesrok využijeme další nejstarší padesátinu.

Odvážný podnikatelský záměr měl nicméně velkou trhlinu - onen horizont 50 let a do té doby nevídaný zábor půdy (téměř polovinu roudnického panství). I tento kritický bod však Aderschwamm elegantně obešel, když do zprávy pro knížecí kancelář napsal: "Do určené doby ob eam rem doporučuji zmáhati dřevin darebných a neušlechtilých, stromů přestárlých, bouří poškozených či  Bohu jinak ohavných".

Aderschwammův padesátiletý plán, dle některých hraničící s podvodem, kníže schválil 16. srpna roku 1797; zlí jazykové ihned tvrdili, že "knížepánu roky dětinské se vracejí". Pravda však byla úplně jiná - J. F. Maxmilian Lobkowic nepřenesl přes srdce fakt, že jeho soused hrabě Nostic uhlí - hodlal se tedy k vlastnímu dopracovat za každou cenu.

 

(1) Text byl otištěn v ročence Das Raudnitzer holzkohle Jahrbuch (1828, str. 3) jako součást memoranda ke 40. výročí zahájení těžby na Podřipsku.

(2) Z pochopitelných důvodů zde uvádíme moderní míry a váhy.

 pokračování příště

index  >  editorial  >  svazek 4  >  počátky prospekce a těžby

(zpět)