Nová stránka 1

ACTA DÆNDROLOGICA RAUDENSIS

SVAZEK 5, TENTO ČLÁNEK VYCHÁZÍ  14. 12. 2006

 

 

K HISTORII KOLEJOVÉ DOPRAVY NA ROUDNICKU

(část čtvrtá: SLAVNÉ ROKY DŘEVĚNICE)

 

 

RNDr. JIŘÍ BERÁNEK, ÚSTÍ NAD LABEM

 

 

Zdálo se, že praktickému využití skvělého vynálezu v osobní, resp. nákladní dopravě, nestojí v cestě žádná překážka. Euforie vynálezců i knížete však neměla dlouhého trvání. Pokusy na bezděkovském úseku jasně dokládaly, že běžná doprava pasažérským kočárem zůstává při daném tempu soupravy nesrovnatelně rychlejší a pohodlnější. Dokonce i běžný pocestný přicházel do cíle pětkráte až sedmkráte dříve, včetně zastávek za účelem poklábosení se sousedy ( ! )

Největší blamáží se ale ukázal experiment s vybranou skupinou zvláště těžkých válečných invalidů – také ti jedoucí soupravu pohodlně předkulhali, zde s jedinou doloženou výjimkou: Slepý Valerián Borek, zaměniv sykot stroje za funění otylé vdovy Kořínkové, skončil na její impozantní hrudi a jako jeden z mála vysloužilců dobral se jistého štěstí.

Vynálezci přesto nerezignovali a dne 16. května 1789 předložili knížecí kanceláři memorandum, v němž vyzdvihovali zejména značnou mechanickou sílu stroje a doporučili jeho využití alespoň v dopravě zboží, resp. surovin. Vzhledem k bouřlivému rozvoji těžby dřevěného uhlí v podřipských lokalitách nebyl návrh až tak od věci; náhrada formanských vozů mnohem výkonnější dřevěnicí nepostrádala logiku a kníže (ač s jistými rozpaky) uvolnil další finanční prostředky na výstavbu zpevněné cesty pro daný účel. Zároveň nařídil výrobu deseti velkokapacitních nákladních vozů.

Od jara roku 1795 dílo zajišťovalo propojení důlních polí Říp II, Lobkowic a Mariahilfe s labským přístavem; celková délka trasy činila 6218 metrů při víceméně konstantním úklonu směrem k řece. Mělo to své dosti pádné důvody: Prázdná souprava vyjížděla z přístavu k dolům s parním vozem na konci – z hlediska řadění se tedy jednalo o takzvaný „tlak“. Ten cestou přibíral vytěžené uhlí; zcela naplněn pak po 12 hodinách přibyl do cílové stanice. Zde zastaven a tlačné ráhno zdviženo; aktivní tlak se stal pouhým vlakem a ihned vyrazil na zpáteční cestu. Vlastní vahou pak pomalu sjížděl k přístavu, kde na dlouhém rovném úseku bezpečně zabrzdil. Uhlí bylo přeloženo do říčních člunů, zatímco prázdná souprava odjela pro nový náklad.

Uhelná cesta, jak ji místní nazývali, se ukázala být výhodnou a efektivní. Zároveň ale způsobila nemalé sociální napětí, protože velký počet formanů tím přišel o práci. Rozezlení dopravci řešili problém velmi jednoduše – několikrát fyzicky napadli oba vynálezce přímo v Bezděkově; také vozová cesta byla cílem častých sabotáží (oblíbeným prostředkem se stalo zakládání požárů na vodicích trámech). Po dobu výluky pak strůjci atentátů sváželi uhlí sami, čímž svoje ztráty alespoň částečně kompenzovali. Knížecí dozor nebyl schopen takovým aktům pomsty účinně vzdorovat; pachatelé si vedli velmi zdatně a za celou dobu činnosti dřevěnice jich bylo dopadeno jen několik.

Přes veškerá protivenství cesta fungovala až do roku 1841, kdy se nepozorností obsluhy vzňal kotel stroje; požár bleskově přeskočil na celý náklad a za oběť mu padla i část cesty jako takové. Očití svědkové pak tvrdili, že oheň vydával takový žár, až hlasitě pukaly podkladové kamenné bloky, přičemž okolní vegetace lehla popelem.

Opravu trasy a stavbu nové soupravy zdržela finanční situace knížecího majestátu; mezitím zemřel Wácslav Drwota a jeho bratr František již bohužel nebyl - vzhledem k vysokému věku - schopen úkolu se zhostit. Zbytek vorové cesty rychle padl za oběť chtivosti sedláků, kteří ji rozebrali a jednotlivé trámy buďto spálili, nebo jimi vyspravili své stodoly a chalupy (na snímku je vidět část úvozu, jímž trať kdysi vedla). Rovněž podkladový čedič lze ještě nyní zahlédnout v základech řady místních domů. Roudnická dřevěnice se tak po letech úspěšného provozu stala sentimentální vzpomínkou…

Ojedinělý a fyzikálním zákonům zdánlivě odporující experiment bratří Drwotů lze právem označit za milník podřipské vědy a techniky; počin, jenž nemá ve světě obdoby. Hleďme proto do minulosti s úctou – její géniové byli slavným předvojem těch, kteří dnes pronikají do tajemství života a létají do vesmíru!

(zpět)