ACTA DÆNDROLOGICA RAUDENSIS

SVAZEK 3, VYCHÁZÍ  30. 11. 2004

HLEDÁNÍ PRAVLASTI - MODERNÍ POHLEDY

NA PŘÍČINY A PRŮBĚH RANĚ STŘEDOVĚKÉ

MIGRACE   PODŘIPSKÉHO   OBYVATELSTVA

(ČÁST TŘETÍ - PŘEHLÍDKA MISTRŮ SLEPÝCH ULIČEK)

RNDr. JIŘÍ BERÁNEK, ÚSTÍ NAD LABEM

 

Komunistická éra výzkumům na dané téma - jak jsme již naznačili - nepřála. Po dlouhá léta se oficiální archeologie přidržovala slovanského klišé; jakékoli výzkumy či zpochybňování byly tehdy nežádoucí a přinášely riziko perzekuce. Není proto divu, že štafetu načas převzala věda západní, poněkud vzdálená realitě a místy přinášející doslova obskurní hypotézy:

 

S velmi zajímavou až šokující domněnkou vystoupil ve své době kupříkladu britský archeolog Francis W. Twig: Na základě podrobné analýzy nespočetného množství análů se domnívá, že praotec Čech je jedním z posledních staroegyptských faraonů; smutným emigrantem z druhdy nejbohatší říše starověkého světa. Autor ve své práci (Tcheh the Forefather - One of Last Pharaohs, University Press, Cambridge 1983) vychází z neoodiskutovatelného faktu, že saharská poušť byla a dodnes zůstává domovem bělošské menšiny tzv. Tuaregů, modrookých světlovlasých lidí, kteří jsou naprostou etnologickou záhadou. Twig dovozuje, že pozdně starověký Egypt představoval multietnickou společnost, jejíž součástí musely nutně být i vyhladovělé kmeny z oblastí západně od Nilu: Přišedše kolem roku 100 př.n.l. do delty, rychle si osvojily mravy a religiózní návyky původního obyvatelstva a brzy tak vzniklo nové osídlení, vyznávající pohanské kulty faraonské éry. Na poměrně malém území mezi dnešní Alexandrií, Ag Dah ´ahem a Al Hayzem vzniklo specifické, ortodoxní království; samotný Čech měl být (alespoň dle Twiga) jeho posledním vládcem. Stárnoucí král si byl ale dobře vědom sílící pozice stále agresivnějšího křesťanství - ve čtyřicátém osmém roce své vlády (338 n.l.) se proto rozhodl opustit nebezpečné teritorium a zamířil s utlačovaným lidem přes moře k severu.

Čech byl vůdcem na svém místě: Početný lid bezpečně přepravil na Krétu (zde se jistý čas pozdržel a výrazně ovlivnil genetický fond rezidentů); poté odplul do jižní Itálie, s Římany dohodl bezpečný průchod po východním pobřeží Apeninského polostrova a v zimě roku 340 n.l. údajně překročil Alpy u Merana. O rok později se jeho kmeny přeplavily přes Dunaj, aby ještě téže zimy dospěly do Třeboňské pánve - zde se část odbojných náčelníků oddělila a jejich lid dal vzniknout populaci nepříliš bystrého rozumu - tzv. Jihočechům. Praotec měl nicméně pokračovat dále k severu; Twig odhaduje, že ploché, bezútěšné krajiny v severní části Polabské nížiny dosáhli poutníci mezi roky 342-343 n.l. Tou dobou byl král již nepochybně mrtev a v promaštěném koženém pytli byly jeho svaté ostatky nejspíše v tajnosti pohřbeny: Twig ovšem předpokládá, že šlo o pohřeb formální, tj. o přípravu ke skutečnému obřadu dle staroegyptských obyčejů.

První starostí příchozích byla proto stavba pyramidy; díla, které nemělo mít v historii obdoby. Materiál se doslova nabízel v blízkém Středohoří a tak s pomocí primitivních vorů, tažených proti proudu řeky Albis, začala mohutná dopravní akce. Stavitelé zvolili malou vyvýšeninu, zhruba 5 kilometrů jjv. od dnešní Roudnice a brzy vybudovali základy mohyly o hraně přibližně 1000 metrů, tedy čtyřikráte delší, než jakou se může pochlubit slavná Chufuova pyramida v Gíze. S určitými přestávkami pak stavba dle Twiga pokračovala až do konce 8. století n.l. s výslednou výškou přes 250 metrů nad okolním terénem. Od vrcholu byla následně vyhloubena šachta, sahající do takřka třísetmetrové hloubky a nad ní vztyčena strojovna rumpálového výtahu, dnes mylně považovaná za rotundu. Ostatky krále byly ihned pietně exhumovány a uloženy na dně hrobky - Twig je přesvědčen, že zde spočívají doposud.

Ponechme stranou Twigovu argumentaci, která zcela odmítá přírodní původ roudnické dominanty (nelogicky osamělá hora s jasnými stopami lidské činnosti všude kolem) a zaměřme se na jeho neuvěřitelný výklad: Autor tvrdí, že během několika výstupů na vrchol Řípu nalezl jasné důkazy Čechova pohřbu; v samotné rotundě poté dokonce identifikoval královo trůnní jméno v kartuši, znějící přibližně  "Čchu, pán domu králíků jest spokojen, král Dolní země". Jako znamenitý filolog se Twig pokusil o fonetický přepis jména a titulů v řeči, kterou nově příchozí zřejmě hovořili; po nutné vokalizaci původního textu Č-ch-w-s-pr-m-wn-i-htp, tj. po zavedení samohlásek vyplývá, že král musel být velmi potentní, smyslně založený a mezi lidem oblíbený, neboť jeho jméno je zároveň příkazem i životní filosofií (Čechu, s pérem ven i ho tep). Twig proto autoritativně soudí, že kraj pod "Řípem" byl zaslíben orgiím a incestu, což také dokládá současným stavem IQ místní populace a tělesnými znaky téže.

Autorovy odvážné závěry se nicméně velmi liší od teorií našich archeologů - ti mají o původu roudnického etnika úplně jiné a velmi přesvědčivé poznatky. V každém případě se Twig pustil na dosti tenký, ačkoli nesmírně lákavý led a není jasné, zda předložená hypotéza bude odborníkům stát byť jen za komentář...     Pozn. redakce: F.W.Twig je dlouholetým klientem psychiatrického oddělení kliniky v Cardiffu.

 

Twigův spolupacient a žák Anthony Kindling jde v krátké studii "Underbeetrootland local names" (1988) ještě dále a nalézá v názvech podřipských sídel staroegyptské základy: Například Budyně měla ve své čistě konsonantní formě název bwdn, to jest Místo, kde se uřezávají hlavy. Rovné vděčí za své jméno původnímu rwn, Otevřít ústa, neboli "hovořit na rovinu". Vetlá mohla mít v hieroglyfickém písmu tvar wtw3, Vzdálené místo balzamování a Vrbice - wrbsw, jsou nesporně připomínkou požáru z neopatrnosti (Velký plamen). Mnetěš - mntš - je pak smutnou vzpomínkou na kanibalismus přistěhovalců (Polykat člověka) nebo - podle jiné interpretace - jejich pustého alkoholismu (Polykat velké množství). Výraz Roudnice autor neřeší a považuje jej za relikt předčechovské éry.

 

Německý rabín H. Kloben formuloval v roce 1989 půvabnou hypotézu, která si vytkla za cíl objasnit náboženskou orientaci i původ podřipské enklávy. Jako podstatný a všeobjímající vyzdvihuje Kloben výraz králici; tedy na Roudnicku i dnes oblíbené a hojně užívané slovo. Upozorňuje na skutečnost, že v povahových rysech Podřipanů lze vystopovat hebrejské prvky (lakota, jistá omezená mazanost, lpění na směšných detailech, neochota k práci nejen v sobotu) a pokouší se daná fakta spojit dohromady: Podřipský národ je dle Klobena přímým potomkem Fištínských - pohanů, kteří uctívali zvířecí bůžky, zároveň ale byli ovlivněni hebrejským prostředím. Počátkem středověku se část tohoto lidu ocitla ve střední Evropě, kde pod tlakem křesťanské ideologie vypracovala jakýsi kryptojazyk, určený k matení nepřítele. Na časté dotazy inkvizitorů "kdo je váš pán" roudničtí shodně odpovídali "král Ici"; vyšetřovatelé pak, majíce je za hlupáky, se s odpovědí zpravidla spokojili aniž tušili, že jsou obětí promyšlené lži a neutuchajících snah o adoraci hlodavců...

 

Opusťme nyní pole domněnek a teorií spíše úsměvných - poslední díl naší studie Vás dovede ke skutečnému rozuzlení záhady; k rozuzlení tak neuvěřitelnému, že ACTA-X budou proti ADR jen ubohým odvarem... 

 

index  >  editorial  >  svazek 3  >  hledání pravlasti