ACTA DÆNDROLOGICA RAUDENSIS

SVAZEK 4, VYCHÁZÍ  31. 8. 2005

 

PANDEMIE DENDRÓZY V LETECH 1779 – 1781

 

Doc. MUDr. VÁCLAV BRSLEN, CSc. (ÚVN PRAHA - STŘEŠOVICE)

 

Typickým případem všepodřipské pandemie byla vlna vysoce nakažlivé roztroušené dendrózy, kterou skvěle zdokumentoval mělnický lékař a patolog dr. Jan Jiljí Bouček. První známky nákazy se objevily na Hněvicku v březnu 1779. Pacienti si nejprve stěžovali na ztrátu motorických schopností a jejich psychika trpěla kritickými poznámkami okolí (ty dřevo). Během několika málo dnů jim pak začaly dřevěnět údy, nejprve v periferních částech, později celé. To již byl pacient zcela nepohyblivý, leže jako prkno. Ve finálním stádiu zasáhla choroba také mozek a pacient se nakonec rozpadl v dřevitou drť. Ve snaze odhalit původce nákazy, vyšetřil Bouček stovky nemocných i jejich zbytky, nicméně jeho snaha byla po dlouhou dobu marná. Po více, než roce tápání, jej konečně napadlo prozkoumat zetlelá těla pod mikroskopem. To, co uviděl, vědce nadchlo a záhadu dokonale vyřešilo – těla nebožtíků byla totiž prostoupena rhizomorfami a také sporami houby Serpula lacrymans (dřevomorky domácí); hojný byl také výskyt mrtvých larev brouků Hylotrupes bajulus (tesaříka krovového) a Anobium pertinax Linnaeum (červotoče umrlčího). Dr. Bouček si proto položil otázku, jak se choroba šíří a dospěl k závěru, že nebude sensu stricto nakažlivá, nýbrž přenosná, ovšem nikoli z člověka na člověka. Svoji oběť totiž napadají zde citovaná choroboplodná agens přímo. Za samotný důvod vypuknutí této choroby označil Bouček tristní duševní stav pacienta, jemuž ostatní vsugerovali již zmíněnou představu, že je naprosté dřevo. To prudce snížilo jeho odolnost a otevřelo cestu invazi škůdců. Co se týče rychlosti, s jakou nákaza postupovala, nemusel Bouček dále tápat – šikovnost a schopnosti většiny Podřipanů byly a priori žalostné a dobře se to vědělo. Zbývalo odhalit zdroj nákazy samotné: Bouček se domníval, že jsou jím borovice, jichž bylo v té době na Roudnicku velké množství. Ukázalo se, že měl naprostou pravdu – v průběhu roku 1780 pandemie ustupovala s tím, jak v lesích ubývalo dřevo, které stavitelé používali při budování terezínské pevnosti. S pokácením posledního stromu v září 1781 pak zanikla i pandemie dendrózy, která se od té doby vyskytuje víceméně sporadicky a smrtelnou (viz obrázek) zůstává pouze v případě, že účinné insekticidy a fungicidy čtvrté generace nejsou pacientům podány včas.

 

index  >  editorial  >  svazek 4  >  dendróza